Vzory jsou zábava :)

 

Věděla jsem už odmalička, proč se musíme učit vzory podstatných jmen? Zřejmě ano. Maminka byla totiž češtinářka a v češtině mě cepovala odjakživa. Vždyť já četla už v čtyřech letech! Ale bavilo mě to a baví dodnes. Maminka zařídila, aby se z našeho jazyka stal můj koníček.

Když jsme se ve škole začali učit o vzorech, mamka se mě zeptala, jestli mám já nějaký vzor. Tenkrát jsem milovala Věru Čáslavskou, dělala jsem gymnastiku a moc jsem chtěla vyhrávat jako ona.

Mamka nenápadně přešla ke vzorům.

„Vidíš, ty máš svůj velký vzor. A podstatná jména ho mají taky. Každé české podstatné jméno si vybere ten svůj, jeden ze čtrnácti, a chce se mu podobat. Chce se mu podobat ve všem. Chce se stejně skloňovat, chce mít na svém konci stejné i nebo y nebo třeba jinou koncovku.“

A já cvičila, abych byla jako Věra Čáslavská, a zároveň pilovala vzory. Vzory mi šly lépe. S gymnastikou jsem skončila, u češtiny jsem zůstala.

Takže už díky mé mamince víme, jak vysvětlit dětem, proč se učit vzory.

Ale… bojová otázka (to zase používám ve své třídě já), musíme používat vzory u každého slova?

Zdaleka ne, ani náhodou.

Vzory se řídíme ve dvou případech.

  • Pokud si nejsme jisti, jak se slovo správně skloňuje, použijeme vzor.
    Například vzor žena má v 7. pádě čísla množného koncovku -ami. S ženami. Vzpomeňte si, většinou hovorově řekneme s ženama.Ale určitě chceme, aby se naše děti vyjadřovaly pěkně a správně. Působí to lépe.
  • Vzory používáme v písemném projevu tehdy, končí-li podstatné jméno na obojetnou souhlásku.
    B, F, L, M, P, S, V, Z

Věděli jste totiž, že všechny vzory končí na tvrdou nebo měkkou souhlásku a je tedy vždy jasné, jaké i/y v nich napíšeme?

n, hrad, muž, stroj, předseda, soudce

žena, růže, píseň, kost (ť)

město, moře, kuře, stavení (ň)

A jsme doma. U vzorů je tedy jasné, jaké i/y v nich napíšeme. Takže pokud umíme přiřadit podstatné jméno ke správnému vzoru, víme taky, jaké i/y se v něm píše.

Alespoň malý příklad, protože více se mi do článku nevejde.

Slovo veslo se skloňuje podle vzoru město. Je totiž středního rodu (TO veslo) a končí na -o.

Ve slově veslo je  -l, což je obojetná souhláska.

Ve slově město je -t, což je tvrdá souhláska.

Jaké i napíšeme po -l? Nevíme.

Dětem ve škole radím, ať si vzor dosadí přímo do zadané věty.

A věta s veslem zní: Na moři plula loďka s vesl_.

Vy asi víte, jaké i se tam píše, ale věřte, že většině dětí to jasné není.

Takže si s dětmi řekneme:

Na moři plula loďka s MĚSTY.

Ve třídě se smějeme a všem už je jasné, že když je ve slově městy po -t tvrdé y, musí být i ve slově vesly.

A tak my to tam vedeme.

Příklad je opravdu jen ve zkratce, u vzorů se nejedná jen o i/y, ale také o jiné koncovky; -ovi, -ovy, -ami, -eti atd.

Ale pro začátek a váš přehled to snad stačí. Každopádně podstatně více se dozvíte tady. Na e-mail vám přijde zdarma interaktivní prezentace a pdf; vyberte si, co preferujete.

V prezentaci i v pdf najdete také nějaké materiály z mého e-booku Jak na vzory podstatných jmen (v 8 krocích). Ten je už pravda placený, protože je hooodně propracovaný, se spoustou obrázkových a jiných cvičení.

Vzory jsou vlastně zábava. Mám zkušenost, že pokud děti vědí, PROČ se je učí, učí se je RÁDY.

 

 

Autorka ebooků Jak na vzory podstatných jmen, Násobilková jííízda, Logické hádanky a dalších. Jsem učitelka na 1. stupni ZŠ už 20 let a práci s dětmi miluji. Mé děti škola baví a každý den se do ní těší. Ptáte se proč? Jedním z důvodů určitě je, že proces poznání není pro mé žáčky pouze dril a hrozba písemek - učíme se s respektem k jedinečnosti každého, diskutujeme, nešprtáme se, ale vyvozujeme, používáme spoustu zábavných materiálů, které jsem sama pro děti vymyslela a vyrobila. V mé třídě je v hodinách hluk, ale tvůrčí hluk. Myslím, že tak to má být :) Celý můj příběh se dočtete zde »