Hurá, bude karneval

Holky, kluci, bude karneval! Půjdeme?

Na naší škole pořádáme každý rok pro děti prvního stupně karneval. Je to událost. My, učitelé, rodiče a hlavně děti se sejdeme v kulturním centru uprostřed města v očekávání dobré nálady a veselých zážitků. Rodiče se předhánějí ve výrobě masek pro své ratolesti, spousta z nich sáhne po masce z půjčovny.

Tak. Tolik na úvod a teď se dostávám k tomu, proč píšu tento článek – k meritu věci.

Jsem třídní páťáků, tedy jedenáctiletých dětí. Ty už karneval „pro malé“ tolik neláká. Mají poněkud jiné představy o zábavě (mobily a tak) :( Já jsem si ale říkala, že by bylo fajn brát karneval jako takovou rozlučku s prvním stupněm.

To děti přijaly, ale vzápětí vyvstala otázka, v jakých maskách půjdou. Povídaly, že do půjčovny už není čas zajet.

I na to jsem měla odpověď připravenou.

Recese, sranda, legrace. Jsme páťáci, tak proč bychom si sami ze sebe trochu nevystřelili. Na co drahé půjčovné, když můžeme popadnout, co máme doma, a jít. A nejlépe všichni stejně – jsme přece správná parta, bezva kolektiv!

Děti jsem přímo nažhavila. Najednou byly nadšené a na maškarní se chystala snad celá třída.

Ale pravý problém měl teprve začít …

Každá třída je takový „mikrostát“ ve státě – tedy republika 5. A. Já například jsem prezident, který všechny usměrňuje a důležité – má právo veta. V každé třídě bývá také jedno až dvě děti, které ostatní děti ani nemusí nijak viditelně obdivovat, které ale mají přirozenou autoritu. To je předseda či předsedové vlády.

Je zajímavé, že zatímco obvykle se děti navzájem překřikují a skáčou si do řeči, v okamžiku, kdy promluví „předsedové“, je uctivé ticho.

Ministři se v této vládě většinou nenacházejí.

Všichni víme, že správná republika je řízena demokraticky. Volíme si poslance, kteří nás zastupují v parlamentu a hájí naše zájmy :-D Také volby probíhají demokraticky. Menšina se přizpůsobuje většině a snaží se respektovat výsledky voleb.

No a pokud se menšině výsledky voleb nelíbí, může o tom mluvit, v českém případě i zhusta nadávat a … s nadějí čekat do příštích voleb. To je asi tak vše, co může(me) :(

Demokracie v nižších ročnících NENÍ. Děti to prostě ještě nedokážou. Pokud se o nějaké věci hlasuje, ti, kteří byli přehlasováni, v lepším případě výsledky bojkotují, v horším případě pláčou.

A nedá se to změnit. Už vůbec ne tím, že součástí osnov vlastivědy 4. ročníku je stát a jeho zřízení, ba ani hrou na ministry prosazující ve vládě svůj resort. Děti si to zkrátka musí odžít samy.

Zpátky k problému. Bojová otázka zněla: V JAKÉ MASCE VŠICHNI PŮJDEME? V úvahu připadaly dvě varianty.

• Duch – vezmu mamince prostěradlo, vystřihnu díry na oči a je to
• Kovboj – vezmu taťkovi kostkovanou flanelku případně klobouk, vyhrabu starou plastovou pistolku a je to

Prádelní šňůra coby laso je taky bezva.

Někdo dostal nápad, že se tedy bude hlasovat. Tušila jsem zradu (však víte – pláč, bojkot, totálně rozklížená třída).

Slova se ujali předsedové vlády. Vtom zazvonilo na přestávku. Prezident zbaběle utekl se slovy, že si to mají vyřídit sami. Ale věděl, že se tam jednou bude muset vrátit …

Zvoní. Prezident opět vstupuje do státu 5. A. Na tabuli jsou dva sloupečky se jmény. Vypadá to, že je to fifty-fifty. Nebo možná 60 na 40. Prezident v předtuše možného pláče a věda, že právo veta tady nic nezmůže, … začne učit geometrii.

Ten den se už prezident k řešení problému nedostal.

Nastal den D a já jsem vyrazila do našeho centra kultury. Letos nepřišlo moc dětí, možná v důsledku strachu z viru. Každopádně něco mě přímo bilo do očí.

Moje třída. Moje děti.

Skládající se z duchů i kovbojů.

Pochopte, oni přijali názor toho druhého, nevyvraceli mu ho, naopak. Společně v tu chvíli táhli za jeden provaz, ať duchové či kovbojové. Nehádali se, byli naprosto v pohodě.

Snad jim to vydrží až do dospělosti.

P.S: Skvěle jsme se pobavili. Tančili všichni – prezident s duchy i kovboji, duchové i kovbojové společně. Soutěž o nejlepší masku jsme nevyhráli.

NO A CO!