Havajština, kočkovníci a my

Já: Jaké písmo přinesli Konstantin a Metoděj na Velkou Moravu?

Žák: Havajštinu.

Já: Kým byli Slované ohrožováni v 7. století z východu?

Žák: KočKovníky.

Zdají se vám odpovědi zábavné? Ale ano, i my jsme se hodně při nich ve vlastivědě nasmáli :)

Možná nevíte, že se základní škola nedělí jen na 1. a 2. stupeň, ale vlastně na stupně tři. Ten jeden „navíc“ je mezi 3. a 4. třídou. Nakonec – i podle RVP (Rámcový vzdělávací program) se 1. stupeň dělí na dvě období: 1. období = 1. – 3. třída, 2. období je 4. – 5. třída.

Každé období je jiné – na to první se více hodí takzvaně „maminkovštější“ učitelky, které děti pohladí, zavážou jim boty (1. třída max), utřou případné slzičky. V druhém období nastupují paní učitelky laskavé, ale i důrazné a málo platné, někdy i zvyšující hlas.

2. období je také obdobím, kdy se na státních školách začíná malinko „lámat chleba“. Učení je najednou opravdu hodně a z dětí, které se dříve pyšnily samými jedničkami, se rázem stávají děti s dvojkami a někdy i trojkami. Tehdy poprvé některé začnou říkat, že je škola nebaví, že se tam netěší.

Rodiče šílí, jak je možné, že jejich jedničkář má najednou dvojky, trojky a někdy „přiletí“ i známka nejhorší.

Vidím dva důvody:

1. Učitelé jsou opravdu důslednější (musí být – děti se učí odpovědnosti za své jednání a také samostatnosti) a důraznější ve vyžadování plnění pracovních povinností.
2. Učivo je daleko těžší a je ho mnohonásobně více.

Z úzké knížečky prvouky se staly dvě nové učebnice – Přírodověda a obsahově velice „nabouchaná“ Vlastivěda, která se ve 4. třídě dělí na dvě části.

Zeměpisná část obsahuje učivo Naše vlast včetně detailního popisu všech čtrnácti krajů. Dítě, které často ve svých devíti letech ani nevytáhlo paty ze svého okolí (moře nepočítám), je utopené ve změti průmyslu, zemědělství, pohoří, vodstva a veledůležitých měst.

V dějepisné části se dozví – a má se naučit – dějiny od samotného pravěku až po Marii Terezii s Josefem II.

Chápete? To dítě, které zatím stěží dohlédne za hranici svých 9 – 10 let, si má najednou zapamatovat a POCHOPIT pojmy jako hlaholice, cyrilice, latinka, azbuka či kočovníci. A nejen to – chápat, co se v tu určitou dobu na našem území dělo, a to V SOUVISLOSTECH!

Ani čeština nezůstává pozadu – takové vzory podstatných jmen – lahůdka, o které pochybuji, že malí žáčci vědí, proč se ji učí. Tento důvod si opakujeme dnes a denně a jen čas ukáže… Ale je nutná, to zase ano :)

Snad jen ta matematika je v mezích „množstevní“ normy. Učivo 4. třídy zde stojí na násobilce, takže soustavné procvičování při „násobení pod sebou“ je na místě. Jen je třeba stále vyvracet názory dětí, malých špekulantů, že si to přece mohou spočítat na mobilu.

Resumé tohoto článku:

Mám pro vás špatnou i dobrou zprávu.

Vše, co jsem popsala, bohužel nezměním. Na to jsem moc malý pán. Kromě toho, jako učitelka čtvrťáků a páťáků vidím v práci ten zoufalý nedostatek času potřebný na to, aby se učivo probíralo jen zábavnou a hravou formou. Jasně, děláme, co můžeme, ale pořád je to málo. Hrozba nedodržení OSNOV nad námi visí jako Damoklův meč.

Zkušeností mám ale za těch 20 let práce ve škole spoustu – a to je ta dobrá zpráva. Můžu vám zde předat své materiály. Materiály mnou vyrobené, na dětech vyzkoušené a otestované.

Míra dobré nálady při práci s materiály zaručena :)