Pamatujete si na Boženu Němcovou?

Pozor, pozor! Posloucháte hlášení školního rozhlasu! Pozor, pozor!

Ano, uhodli jste :) Na naší škole jsem také hlasatelkou školního rozhlasu. A protože si 4. února připomínáme 200 let od narození Boženy Němcové, a protože jsem to dostala za úkol, spojím příjemné s užitečným a zveřejním hlášení jako článek na blogu. Ať nezapadne, to je jasné :)

Znáte tu hru, ve které musíte podle indicií uhádnout, o koho se jedná? Že ne? Tak si ji zkusíme zahrát.

1. indicie – Narodila jsem se ve Vídni, ale brzy jsem se přestěhovala do Ratibořic.
2. indicie – Mé dívčí jméno bylo Barbora Panklová.
3. indicie – Jako žena jsem to neměla v tehdejší době lehké. Ženicha mi vybrali rodiče a mé manželství nebylo šťastné. Často jsme se stěhovali a žili jsme v chudobě.
4. indicie – Patřím k nejznámějším českým spisovatelům a pochována jsem na Vyšehradském hřbitově v Praze.
5. indicie – Psala jsem hlavně pro dospělé (knihy Divá Bára, V zámku a podzámčí, Babička)
6. indicie – Pro děti jsem sepsala spoustu krásných pohádek.

To je všechno. Tak co, uhádli jste? Přímo vidím, jak někteří kroutíte hlavou a uvažujete, co jsem si to na vás vymyslela. Možná máte jasno, možná ještě ne. Víte co? Já vám přidám ještě další nápovědu, tentokrát filmovou.

Tak třeba: Čertova nevěsta, Jak si zasloužit princeznu, Princ Bajaja, O statečném kováři, Princ a Večernice, S čerty nejsou žerty … a ano, nesmím zapomenout na Anděla Páně.

A ještě … Ne, myslím si, že už to není potřeba. Všichni jste jistě poznali, že se jedná o spisovatelku Boženu Němcovou, jejíž narození, od kterého uplynulo již 200 let, si právě dnes připomínáme.

Když jsem byla malá holka, moje maminka, také byla učitelkou, mi o Boženě Němcové často vykládala.

Vypravovala mi zajímavé věci, třeba to, že se narodila ve Vídni jako Barbora, že nikdo neví, kdo byl jejím tatínkem, a že příjmení Panklová získala po svém nevlastním otci, který pracoval v Ratibořicích u paní kněžny jako štolba, staral se na zámku o koně.

Také mi vykládala, že rodiče Barunku brzy provdali.

Tenkrát to nebylo jako dnes, kdy se můžeme přátelit s kým chceme, později mít svatbu s kým chceme … To ne. Rodiče zkrátka Barunce našli ženicha Josefa Němce, který byl o dost starší, a nikdo se neptal, jestli ho má ráda nebo ne. Zkrátka se musela vdát a poslouchat svého manžela.

A jak už asi tušíte, Barunka vůbec nebyla šťastná. Nejen že svého manžela neměla ráda, ale také byli často dost chudí. Přitom se musela starat o 4 děti.

Byla to zvláštní doba, tohle 19. století. Nevím, jestli bych tenkrát chtěla žít. Představuji si, že chodím po tehdejších ulicích … Místo aut vidím kočáry, ženy v dlouhých nepohodlných sukních, muži v kloboucích, děti bez drahých hraček. A to nemluvím o WI FI! (Teď vidím hrůzu ve vašich očích :)

A všude samá němčina.

Počkat … němčina?

Vzpomeňme si, že tenkrát byly Čechy součástí Rakouska-Uherska, vládli nám Habsburkové a úředním jazykem byla němčina.

A my jsme tolik chtěli mluvit česky!

Božena Němcová v té době žila v Praze. Scházela se s českými vlastenci a právě ti ji pobídli, aby začala psát. Česky. V té době si také změnila jméno – z německé Barbory na českou Boženu.

A psala, a psala, a psala.

Vzpomínala na české pohádky, které jí vypravovala v dětství maminka a babička, některé si i nově vymyslela. Vznikla nádherná kniha pohádek.

Když jí zemřel nejstarší syn Hynek, bylo to strašné neštěstí. V takových chvílích člověk utíká k myšlenkám na dětství, kdy všechno bylo pěkné a šťastné. Božena Němcová v době po smrti syna napsala knížku Babička, ve které vzpomíná na své dětství v ratibořickém údolí se svou milovanou a hodnou babičkou.

Víte, já bych vám mohla ještě říct o dalších knihách, které Božena Němcová napsala, ale já nechci. Asi byste si je stejně nezapamatovali.

Ale byla bych moc ráda, kdybyste od této chvíle věděli, že Božena Němcová byla úžasná žena, maminka, která milovala své děti, a první spisovatelka, která psala české knihy.

Byla to naše paní Božena Němcová.